Některé naše návštěvy jsou jako malý zázrak. Na neurologii to dnes nejprve vypadalo, že nemáme pro koho hrát, jenže postupně se herna zaplňovala dalšími a dalšími dětmi a zpívalo se a dětem zářily oči a napovídaly a smály se, že bylo těžké skončit. Na pokoji jsme pak navštívili malou Elišku, která byla po lumbálce a tak nemohla z postele. Styděla se a pořád se schovávala pod peřinu. Když jsme však vytáhli tuleně, roztála. Všechny děti si myslely, že je živý a trochu se bály a zároveň se jim líbil. Byl to tuleň a tak se chtěl tulit a taky drbat na břiše a krmit. Později vylezla ven i želva a s tou byla teprve legrace. Když jí děti zaťukaly na krunýř, vystrkovala hlavu a pak ji zas schovávala. Eliška se během našeho hraní vymotala z peřinky a nechtěla nás pustit. V dalším pokoji jsme zahráli pro malého pacienta "Není nutno" a pár dalších písniček na přání a všichni pacienti zpívali s námi, ať jim byly tři nebo patnáct. Zkrátka zázrak. Jako když roztaje led a rozběhne se po kamení veselý potůček. Tak hodně zdraví a nových sil!

Marka