Na hematologii v Motole jsme dnes na doporučení paní doktorky Choňavkové zašli do 3. patra uzlu C, kde je další dětská hematologie, kde jsme dosud nebyli a tam jsme chodili po pokojích.
Samé malinké děti. Roční Davídek byl na pokoji se svou vietnamskou sestrou, my zpívali, on tančil a s tou jeho sestřičkou jsme si povídali. Ptali jsme se jí, jak se řekne vietnamsky kočka, tak teď už víme, že je to miaou, hráli jsme Davídkovi s kočičkou. Vůbec pejsek a kočička si ten den zahráli a popovídali s dětma nejvíc.
Jednoho chlapečka jsme nejdřív zaujali zpěvem, ale když maminka navrhla, ať zazpíváme jeho nejoblíbenější písničku Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko, tak se rozplakal, nebyl k utišení. Roční Nikolka se při přebalování smála našim písničkám a cinkání a chrastění a měla krásné důlky v tváři, dělala berany berany duc s kočičkou i s pejskem a pak šla svačit.
Další chlapeček nám sám předváděl pejska, pak pozval naši kočičku k sobě do boudy, kterou si postavil z peřinky a svěřil se jí, že má taky pejska Buddyho. A když jsme odcházeli tak z toho všeho hrabání a štěkání a povídání už usínal.
Káča Tschornová