Konečně trochu jaro, snad trochu toho slunce přinesem i dětem na onkohematologii do Motola, kde je přísný zákaz otevírání oken. Zato zpívání a hraní povoleno, dokonce žádáno. Některé maminky s dětmi už nás čekají. Potřebují třeba podněty pro dítě, které v nemocničním prostředí nebo vlivem léčby nemluví. A tak se s Dádou snažíme, abychom nezklamaly, pomohly. A daří se, Adámek těsně po protonové léčbě  nás očividně vnímá a dokonce se začíná i usmívat. Jsme šťastné a maminka taky spokojená, že písničky a loutky zabraly.   Nově jsme zahrály příběh o princezně, která nemluvila a o tom, jak ji chytrý Honza rozmluvil....vzala jsem dvě marionetky, v hlavě tento příběh, s tím, že jej použiji, pokud bude vhodná příležitost .... a byla. U Markétky.
Kdo nechce zpívat, alespoň si povídá, buď s námi nebo s loutkou. Rozdáváme Dobronožky, které vyrobily zdravé děti pro děti v nemocnicích s přáním, aby se děti co nejdříve uzdravily. A tak klademe malým pacientům na srdce, aby tohle přání nás všech co nejdříve splnily. Musím říct, milé děti, které vyrábíte Dobronožky, že jsou čím dál krásnější a nápaditější:).
Z Motola odcházíme do deště. Je osvěžující.

Dada a Kača