Kubik_Loutkyvnemocnici_2Ráno mi přišel email, že mám navštívit několik dětí na rehabilitaci a informace o jejich situaci. Mezi nimi byl i Kubík, kterého jsem si pamatovala z minulého týdne, protože ležel na pokoji s chlapečkem, kterého jsem navštívila. Kubík nejdřív návštěvu odmítal, na což mě už upozornila staniční sestra, ale dohodly jsme se, že to alespoň zkusím.

 

Když jsem přišla na pokoj, schovával se a zatahoval závěs. Řekla jsem mu, že jsem za ním nepřišla já, ani loutka Pepíka, kterou si pamatoval z minula, ale že ho chtěl navštívit sám pan Ježek. Kubík zaváhal a na mojí ruce se objevil roztomilý maňásek ježečka, který ho mile pozdravil, potom si postěžoval, že má zdravotní problémy a poprosil o pomoc. Kubík se k nám hned otočil, zpozorněl a začal s ježkem komunikovat. Ježek se tedy zeptal, jestli tu někde není pan doktor Jakub, že k němu má jít dnes na prohlídku. Kubík se zasmál a prohlásil, že on je přece pan doktor Jakub. Spadl mi kámen ze srdce a podala jsem tedy panu doktorovi kufřík s lékařským vybavením a ten hned začal ordinovat. Maminka mu ještě nasadila doktorské brýle a roušku, což jako profesionál patřičně ocenil. Pan Ježek si nejdřív stěžoval, že ho něco píchá do zad, když si na ně lehne. Tomu se pan doktor Jakub zasmál a prohlásil, že je to přeci velký trn. Zahrabal v kufříku, vytáhnul pinzetu a trn odstranil. Ježek se začal válet po zádech a jásat, jenže vzápětí mu došlo, že ten hlavní problém má s pacičkami. Svěřil se tedy panu doktorovi, že s nimi nemůže skoro hýbat a pan doktor mu je ihned začal masírovat a procvičovat. Když panu Ježkovi rozhýbal všechny končetiny, hrdě souhlasil, že může přijmout dalšího pacienta – loutku Pepíka. Ten měl veliký problém s nožičkami, když stál, hned padal, když poskočil, spadnul z postele. Kubík se nejdřív smál, ale pak se chopil role doktora, zvážněl a začal nožičky stetoskopem vyšetřovat. Buchbuch.

V nožičkách se něco děje. Pan doktor Jakub měl hned jasno. Diagnóza zní: „Vnitřní kašel do nohou!“ 

Když se vrátil, rozhodl, že v nožičce ještě něco je a začal jí odsávat balónkem. Po chvíli jsme se všichni do- zvěděli, že to „něco“ jsou takzvaní „pulci bacilů“. Všechny je odsál a odnesl vyhodit do koše. S maminkou jsme mezitím ale usoudily, že kašel v nožičkách může znamenat jediné - že loutka kašle na procvičování nohou. Kubíkovi, tedy panu doktorovi, se to zdálo logické a tak nožky obvázal a začal s rehabilitací. Popisoval cviky, které musí sám provádět, ale ze začátku mohla loutka cvičit jen s jeho pomocí a postupně se mohla osamostatnit.

Loutka Pepíka ohýbala nohy, ale ze začátku to šlo ztuha, mrmlala a skuhrala, ale pan doktor dbal na vytrvalosti. Nakonec se loutka překonávala, doktor Jakub jí pohyby sám ukazoval, až se z ničeho nic mohla zdravě pohybovat, vyzkoušela stání a najednou stála, když skákala, tak správně dopadla a už nepadala všude okolo z postýlky. Dokonce zvládla i salto a přemet a tak skákala a děkovala. Pan doktor Jakub se chechtal na celé kolo, a pomalu se z něj zase stal Kubík, který slíbil, že bude taky tak vytrvale cvičit a tak jsme mu s Pepíkem za odměnu zahráli na xylofon a dostal jako dárek CD Divočiny od Loutek v nemocnici. Maminka se smála, Kubík se smál, já se smála a s máváním běžela zase za dalšími dětmi."

Anička 

Kdo přináší radost dětem?
„Už je to rok, co chodím se spolkem hrát loutkové divadlo a písničky do nemocnic po celé republice na nejrůznější oddělení. Mezi nimi i na kliniky a oddělení dětské onkologie a hematologie, kde děti podstupují léčby zhoubných nádorů, leukémií, onemocnění krve a poruchy krvetvorby. Musím se přiznat, že to pro mě zezačátku nebylo úplně jednoduchý, člověk se vciťuje do různých situací dětí i rodičů, některé děti navštěvujeme pravidelně a občas se může stát, že děti i přes veliký boj svému onemocnění podlehnou. Můj vlastní táta kdysi zemřel na rakovinu a tohle téma se se mnou tak nějak nese celý život. O to víc cítím potřebu nezůstávat jen u rozveselování nemocných dětí na lůžku a rozptýlení rodičů, i když je úžasný, když se to doopravdy povede a člověk z nemocnice odchází šťastný, že naše návštěvy dávají smysl.“
Anička Břenková loutkoherečka

 LDN_Motol_Loutky_v_nemocnici 

 

Filip_Jevic

Vedoucí fyzioterapeut dětské lůžkové části Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LK UK a FN Motol je Mgr. Filip Jevič, který má s loutkou profesní zkušenosti. Než se stal uznávaným fyzioterapeutem, byl loutkohercem a stále jej můžeme občas zahlédnout v Divadle Minor. I proto se mohly L(l)outky stát součástí léčebného procesu a jsou na oddělení přítomny i v naší nepřítomnosti, abychom mohli my navazovat na práci fyzioterapeutů a oni na tu naši.

 

Jak probíhá spolupráce na oddělení naleznete v rozhovoru s Romanou Půčkovou.

Pomáhejte nám prosím nadále. Vaše podpora je pro nemocné děti velmi důležitá! Jenom díky pomoci dárců můžeme naši medicínu ve zdravotnických zařízeních rozdávat pravidelně i v této době. Srdečně vám děkujeme!

Darujte_online_Wide_700Darujte_online_Wide_Pay