Jak zpříjemnit život dětem, které musí trávit čas v nemocnici? Jak dosáhnout toho, aby tento čas pro ně nebyl ztracený, ale aby v něm děti získaly nové poznatky a dovednosti? Na tyto otázky našla odpověď Divadelní a hudební asociace Marky Míkové, která již pět let navštěvuje nemocné děti se svými loutkami a vytváří s nimi divadelní představení. Od roku 2005 provozuje tuto činnost v rámci občanského srdužení Loutky v nemocnici.


Občanské sdružení Loutky v nemocnici je seskupením lidí zabývajících se i profesionálně tvorbou pro děti. Marka Míková je režisérka a dramaturgyně, loutkoherečka, Hana Řepová je hudebnice a socioložka, dlouhodobě se zabývá prací s handicapovanými skupinami, Marie Dufková má celoživotní skušenosti v pedagogice, Antonín Novotný je profesionální herec, loutkoherec, mim, Ottokar Seifert je speciální pedagog a loutkář. Všichni svorně jsou přesvědčeni, že loutka v nemocnici může přinášet dětem nejen rozptýlení, ale může pomoci v procesu uzdravování, může otevírat prostor ke hře a komunikaci o prožívané realitě. To je hlavní motivace srdužení.

Podle vyjádření režisérky Marky Míkové usiluje projekt o ulehčení pobytu dětí v nemocnici a to jak dlouhodobých pacientů, tak pacientů akutních. Nabízí dětem bezprostřední komunikaci prostřednictvím loutky a odpoutání od prožívané reality nemoci. Loutka je podobná hračce a dítě k ní snáze získává důvěru, je schopné s ní komunikovat i o svých těžkostech. Metoda komunikace s malými pacienty a příprava představení se vyvíjí již od roku 2001, kdy sdružení se svou činností začínalo. Marka Míková zdůrazňuje, že vystoupení loutek není jen divadelním představením, je to forma hry s dětmi a pro děti. Ke hře jsou využity loutky, protože loutka se může stát médiem, p¨řes které se dá komunikovat i nonverbálně. Vytváří prostor pro hru, odbourává bariéry studu a strachu, přináší smích a uvolění.

Hra probíhá buď v herně (pro pacienty schopné pohybu) a nebo přímo na pokojích, na postýlce, která se stává jevištěm. Jednotlivé pohádky a příběhy, stejně jako loutky, jsou diferencovány vzhledem k věku a onemocnění dítěte. Herci si do nemocnice přinášejí pomůcky k jedné ze svých velkých pohádek (např. Žabí příběhy, O kočičce a pejskovi), malé prstové loutky z "Africké nemocnice", s kterými hrají spolu s dětmi, nemocnou husu a kufřík, aby ji děti mohly vyšetřit, a ovečky, které si hrají na schovávanou a schovávají se u dětí v postýlce. V herně přehrají herci hlavní pohádku, ostatní je zpravidla improvizace podle nemocí a nálady jednotlivých dětí. Herci také přinášejí hudební nástroje a častokrát s dětmi zpívají, někdy hrají i se svými vlastnímu hračkami. Při tom si často postěžují na to, co je trápí a vzniká tak prostor pro verbalizaci stísňujících pocitů. Tento proces výsledně působí blahodárně na průběh nemoci. Do hry jsou často zapojováni i rodiče nebo personál, pokud má čas a chuť. Doba pobytu  na oddělení je variabilní. Přizpůsobuje se možnostem oddělení i dětských pacientů. Ve větších nemocnicích zůstávají herci k dispozici po celý den. V hernách hrají 40-60 minut, na pokojích 15-30 minut. Za den odehrají 6-10 vystoupení. Za minulý rok se vystoupení Loutek v nemocnici zúčastnilo přibližně 2000 dětských pacientů.

V budoucnosti by chtělo sdružení pracovat na vybraných odděleních dlouhodoběji a zapojit děti do přípravy loutkových představení.Děti by se tak v rámci pobytu v nemocnici seznámily na příklad s tím, jak pracuje režie nebo jak probíhá nastudování divadelní role a dostaly by příležitost se do hry zapojit v roli opravdových herců.