Společnost B Braun vymyslela krásnou soutěž o nejkrásnější úsměv v nemocnici. A pro ty, kdo soutěž vyhráli nachystala také dárek. No a tím dárkem jsme my. Respektive naše návštěvy, které mají přinést úsměvy do nemocnic. 6.března 2014 jsme se proto vypravili do města času, do Štemberku, abychom zahráli jak na geriatrii, tak na dětském. Nachystali jsme spoustu písniček, pak taky obrázkové ztvárnění děje několika písní a samozřejmě žabáky. Na geriatrii jsme zažili neopakovatelnou atmosféru radosti a úsměvů z nemocničních postelí, jak na mužském, tak na ženském oddělení. Z paměti se vynořovaly dávno nezpívané písně jako Poštorecká kapela, Škoda lásky, Zelená se louka a pochopitelně Vínečko bílé. Nebyl nikdo, kdo by se nepřidal a bylo nám spolu moc dobře.

Poté jsme zavítali na dětské oddělení a obešli pokojíčky. Tam mimo písniček přišli ke slovu i žabáci a rozesmáli jak děti, tak i personál, pana doktora i rodiče. Před odjezdem domů jsme ještě stačili navštívit neuvěřitelně zajímavé Muzeum času a uvědomit si, jak se odnepaměti člověk snažil změřit čas, ať už sledováním hvězd, nebo hodinami a také to, že dříve naši předkové vnímali čas jako cyklus opakujících se události, zatímco my ho vnímáme jako přímku od narození do věčnosti. Ale to už jsme pospíchali na autobus a potom na vlak a stihli jsme ho jen tak tak. Čas prostě nezastavíš...