Vytisknout

Marka získala Fulbrightovo stipendium na tří měsíční pobyt v San Francisku zaměřený na práci neziskových organizací. Měla možnost vidět, jak vypadá dětská nemocnice UCSF a co všechno dětem poskytuje. Také měla možnost aktivně se zapojit do práce a ukázat, jakým způsobem pracují v Čechách Loutky v nemocnici.

S Clownem Zero každé pondělí procházela nemocniční pokojíčky a hrála s loutkami, podobně, jako to dělá v Čechách. Děti jsou všude stejné a tak přes nedokonalou anglickou výslovnost spontáně s loutkami komunikovaly. Bylo to až dojemné, slyšet, jak jim říkají: I love you... come here and stay with me...V úterky hrála Marka v herně krátké loutkové představení. Hodně se zde dodržují hygienická pravidla, bylo potřeba loutky před hraním umýt v gumových rukavicích a teprve pak začít hrát.

Prakticky každý den mohou děti navštívit něco jiného. V úterý Marka chodívala do výtvarného kroužku. Četla dětem nejprve příběh z knížky, pak s dětmi vyráběla potřebné rekvizity a nakonec s nimi hrála představení. Ve čtvrtek mohou děti natáčet s kamerou a pak do natočeného materiálu doplňovat hudbu, nebo slovo a učí se film stříhat. Marka měla nachystané příběhy Kvaka a Žbluňka od Arnolda Lobela, nebo Tam, kde žijí divočiny od Maurice Sendaka a nebo Kočičku a pejska Josefa Čapka. Děti její vystoupení natáčely a pak stříhaly. V pátek chodívají za dětmi do nemocnice básníci a podporují děti, aby psaly. Děti jsou nesmírně kreativní a vymýšlely nové příběhy i pro loutky. Básnířky jim dávaly k dispozici slova, která mohou použít, zapisovaly, co říkají, když neuměly, nebo nemohly psát a pak jim jejich dílko četly.

Pochopitelně je dětská nemocnice smutným místem, protože vidět nemocné děti je vždycky smutné, ale veškerá péče o děti tady je opravdu úžasná.

Druhá část Marčina stipendia se týkala další neziskové organizace In Vision Shelter Nettwork, která pomáhá rodinám bezdomovců s dětmi vyřešit jejich situaci. Nabízí jim na 6 měsíců střechu nad hlavou, jídlo, ošacení a podporuje je, aby intenzivně hledali zaměstnání a bydlení. Děti mají každý večer program a Marka byla jeho součástí. Organizace má několik domů a Marka uskutečnila workshopy s dětmi ze tří tří z nich (v Daily City, v Menlo Parku a v Sant Mateo). Nejprve s dětmi četla knížku Tam, kde žijí divočiny, pak zahrála představení s malými loutkami a posléze s dětmii vyráběla loutky a rekvizity pro velké představení. To spolu s dětmi na závěr zahrála a žasla, jak jsou děti spontánní a vynalézavé. Byly po celou dobu v příběhu a hrály úžasně. Při jednom představení, když se měl hlavní hrdina Max vrátit domů, utěšovaly ho, že to nevadí, že nemá domov, že může být doma třeba tady, v téhle herně. Na jiném místě zase děti postavily pro Maxe úžasný dům z kartonových krabic a pak s ním chtěly všechny uvnitř bydlet. Dělo se to, co loutky dokáží, řešilo se ukryté trápení, vycházely na povrch věci, o kterých se běžně nemluví.