O prázdninách děti většinou skotačí u vody, jezdí na výlety nebo na tábory. Někdy se to prostě nepovede a léto jim pomalu ubíhá za okny nemocnice. Naštěstí už jsou dávno pryč ty doby, kdy ležely v postýlkách samy, a maminku s tátou mohly vidět jen dvakrát týdně na dvě hodiny.
Když zaťukáme s kytarou a pohádkou na dveře pokoje, ze židle vedle postýlky na nás vždycky kývá nějaká maminka nebo babička nebo je kolem postele shromážděná dokonce celá rodina. Většinou nás zvou s úsměvem dál, a to i v případě, že se jejich mrňousek ukrývá pod peřinkou. Dnes už většina rodičů i zdravotníků ví, jak je důležitý úsměv. Písnička dokáže pohladit na duši a maňásek umí všelijaké skopičiny, ale i něžnůstky a hlavně, rád si hraje. Společně dokážeme zapomenout na bolístky a nudu, alespoň na chvilku. I ty největší stydlíni a mrzouti jsou v koutku duše rádi za malé povyražení. A my také, jako tentokrát v Brně. Byli jste všichni strašně milí. Na onkologii, neurologii, na Jipce, na interně, ORL i chirurgii. Díky. Posíláme vám pusu a těšíme se na příště.