Dnes jedeme s Markou poprvé do Zlína a radujeme se z prvních sněhových vloček.
Jestlipak loutky a písničky potěší nemocné děti přinejmenším tak, jako nás potěšili tihle bílí poslíčci zimních radovánek? No, jak by ne! Sestřičky nás přivítaly s úsměvem a dětí byla za chvilku plná jídelna. Pěkně jsme se seznámili, zjistilo se, že se na oddělení větších dětí sešli dokonce spolužáci z jedné školy, Dominika a Martin, však se taky celou dobu přátelsky pošťuchovali. Ale byla tam taky Adélka a Lucka, Michal a Pavel a Dan, ještě jeden Martin i Štěpán. Každý dostal nějaký nástroj a to už byl pořádný orchestr! Hráli jsme společně písničky lidové i z pohádek. A nakonec jsme zahrály pohádku o tom, jak Kvak a Žbluňk pouštěli draka. Na sníh za okny jsme dočista zapomněli, jak nám bylo hezky. Ještě, že máme tolik povedených dobronožek poslaných od šikovných dětí, že jsme mohly děti v nemocnici podarovat a rozloučit se s přáním brzkého uzdravení. Ještě nesmím zapomenout na všechny ty hodné Zlíňany, kteří nás vzorně navigovali na cestě do zlínské nemocnice, jinak bychom se mezi těmi krásnými baťovými domky možná ztratily.
//
//