„Jsem taková máma Loutek" svěřuje se Marie Míková, zakladatelka našeho spolku
Jak se působení Loutek v tomto období změnilo?
V nemocnicích o našich návštěvách nyní rozhodují nejen přednostové klinik a primáři, ale i hlavní hygienik nemocnice. Situace se někdy mění ze dne na den, podle celkové i místní situace. Ve velkých fakultních nemocnicích v Praze, Brně či Ostravě jsme každý týden. Samozřejmě musíme dodržovat opatření, nosíme respirátory, neustále dezinfikujeme ruce, loutky a nástroje. Do některých nemocnic a léčeben bohužel stále nemůžeme a pro hospitalizované seniory nyní můžeme hrát pouze na dálku. Snad se to nyní s očkováním změní. Když ale v této době přijdeme, všichni nás vítají ještě víc než dříve. Děti mají pocit, že pokud za nimi přišli „uličníci s loutkami“, všechno bude zase brzy dobré. A sestry jsou k nám také mnohem vstřícnější a chodí se na naše představení častěji dívat.
V čem je práce hercu Loutek v nemocnici výjimečná?
Členové našeho týmu nemůžou být jenom herci nebo muzikanti cekající na potlesk. Ten v našem případě totiž často vůbec nepřijde. Musejí být citliví a mít schopnost napojit se na dítě, pochopit jeho potřeby a neprosazovat sám sebe za každou cenu. Zároveň je důležitá muzikálnost. Náš vstup na pokoj je doprovázen hudbou a zpěvem. Otevíráme tak dětem prostor pro rytmické uvolnění, pohyb, rozmluvení se a rozehřátí atmosféry. No a samozřejmě od našich hercu očekáváme lásku k loutkám a schopnost s nimi profesionálně pracovat. Nejsme lékaři ani psychoterapeuti, jsme spíše rychlou pomocí anebo někdy „jen“ nástrojem pro momentální zlepšení nálady, schopnost empatie je pro nás důležitá.
Pohybujete se tedy na pomezí mezi uměleckým, či hudebním vystoupením, herní terapií a prostou návštěvou. To chce opravdu specifické schopnosti.
To je pravda. Ne každý to zvládne. Někteří mají jiná očekávání a to, že hrajeme v prostředí nemocnice, to také není pro každého. Ti, kteří s námi ale zůstanou, jsou pak součástí naší rodiny roky. Jsem ráda, že náš tým je nyní i generačně velmi pestrý.
Na co se nejvíc těšíš, až momentální situace pomine?
Těším se, až zaceňme zase hrát v léčebnách, kde máme možnost zahrát celá velká představení. A také na návštěvy senioru s novou inscenací Dům vzpomínek. Internetové přenosy totiž neumožnují si o představení povídat, společné brouzdat pamětí. Právě s tímto záměrem jsme ji připravovali. Těším se také, až budou všichni veselejší. Současná nejistota a únava z dlouho trvajících omezení a z velkého nasazení je v nemocnicích znát.