Pouze s vaší pomocí

Pouze s Vaší pomocí budeme pokračovat s návštěvami malých marodů. Váš dar v jakékoliv výši pomůže dětem překonat pobyt v nemocnici. Darujte jim prosím úsměv ještě dnes!

 

3500

Darujte_cards_11sml


 

15let

Myš

QRplatba

Pro platbu na sbírkový účet

37 37 37 67 / 5500

Pokud chcete na konci roku dostat potvrzení o daru uveďte jako zprávu pro příjemce jméno, příjmení a adresu.

QR kód naskenujte prostřednictvím bankovní aplikace ve vašem telefonu. Děkujeme :)

Myš.

MyšMyš

 

 

37416560_1783699535056697_6442839376547282944_o

Pravidelně navštěvovat nemocné děti je těžké. Člověk vidí zblízka bolest a dětské trápení a cítí se často bezmocný, i když se s Loutkami v nemocnici snažíme prostřednictvím návštěv malým pacientům jejich těžké chvíle zmírnit.

Návštěvy v hospici jsou ale ještě těžší. Lidé, které zde potkáváme, se domů ke svým blízkým většinou už nikdy nevrátí…

Ačkoliv jsou návštěvy lidí během jejich posledních dní poznamenány silnými emocemi na obou stranách, cítíme, že i tam můžeme hodně pomoci a přinést ještě potřebné impulsy a silné zážitky. Do Hospice Dobrého pastýře v Čerčanech se pravidelně vracíme. Víme, že zde personál ctí lidskou důstojnost každého pacienta a i my to považujeme za zásadní.

Odchod lidí, jejichž čas se naplnil, neznamená, že v hospici „jen“ čekají na smrt, ale že závěr života prožijí hodnotně a podle svých možností se ještě mohou zajímat o okolní dění.

A tady na věku nezáleží. Naše představení hrajeme vždy pro všechny pacienty, co mají chuť a náladu s námi chvilku pobýt. Děkujeme našim dárcům, díky kterým můžeme naplnit i ty poslední dny nemocných úsměvem a radostí, kterou jim s loutkami dokážeme dát!

„(Loutky v nemocnici) Přicházejí za pacienty s loutkami, ale také vždy s hudebními nástroji a dobrou náladou. Zpívají staré písničky, které našim pacientům připomínají jejich mládí – slova šlágrů starých 50 let si při společném prozpěvování s Loutkami vybaví všechna,“ říká vrchní sestra Lucie Mokrejšová, která naše návštěvy v hospicu koordinuje a dodává:

Smrt je stále v mezilidské komunikaci tabu, málokdo si její blízkost dokáže připustit, ať už jako pacient, či jeho blízcí. V poslední době ale přibývá těch, kteří si dovedou v nemocnici říci: Tohle já už postupovat nechci. Chci důstojný odchod z tohoto světa, chci být s rodinou, i když nemohu být přímo doma. V nemocnici není tolik času na individuální péči o pocity pacienta a jeho blízkých… Tam je naše místo,“ vysvětluje vrchní sestra Lucie Mokrejšová. Jsme rádi, že můžeme být součástí této práce a také přispět právě tím co umíme. 

 

Celý Rozhovor s Mgr. Lucií Mokrejšovou,
vrchní sestrou v hospicu v Čerčanech,

který provozuje nezisková organizace TŘI o.p.s.

Čerčanský hospic se zaměřuje zejména na poskytování specializované paliativní péče v  lůžkovém hospici a v domácím prostředí. Cílem je zmírnit bolest a další tělesná a duševní strádání, zachovat pacientovu důstojnost a poskytnout podporu jeho blízkým na co nejvyšší možné odborné a lidské úrovni.

 

Jak dlouho již v hospicu pracujete? Jak se za tu dobu vyvíjí paliativní péče?

Jsem zde od doby jeho založení od 1.9.2008, takže to brzy bude již 11 let. Smysl naší práce zůstává stejný, ale mění se důraz na jednotlivé součásti naší péče. S postupem času se čím dál větší důraz klade ne na farmaka, opiáty, ale na komunikaci s pacientem a na snahu poskytnout klientům pocit lidské důstojnosti.

Smrt je stále v mezilidské komunikaci tabu, málokdo si její blízkost dokáže připustit pacient či jeho blízcí. V poslední době ale přibývá těch, kteří si dovedou v nemocnici říci: Tohle já už postupovat nechci. Chci důstojný odchod z tohoto světa, chci být s rodinou i když nemohu být přímo doma. V nemocnici není tolik času na individuální péči o pocity pacienta a jeho blízkých … Tam je naše místo.

Jak dlouho se o pacienty staráte?

Pacienti zde v průměru tráví 28 dní, někdy o dva týdny více, někdy méně, někdy bohužel i jeden jediný den. Máme tu ale i jednu paní již čtvrtým rokem. Náš hospic má celkem 30 lůžek.

Jak poznáte, že se vám vaše práce daří?

Jsme tu dobrý kolektiv. Sestry, lékaři, terénní pracovníci a psycholog, pastorační a duchovní pracovník, fyzioterapeut. Je pro nás důležité vědomí že pacientům dáváme to co je správné: umožníme jim smíření, někdy pomáháme řešit komplikované vztahy v rodině a jejich nápravu, odpuštění anebo složité sociální otázky. Pacienty zbytečně netlumíme. Že jsme odvedly dobrou práci často poznáme i na výrazu v obličeji, když pacient ve svých posledních okamžicích vypadá klidně, pocítí uvolnění, na jeho tváři najdeme i drobný úsměv. Víme pak že odešel jak se patří, důstojně.

I pro nás je důležité neuvíznout ve stereotypu každodenní péče, snažíme se všemožně o aktivizaci pacientů a právě zde je velmi podstatná úloha Loutek v nemocnici.

Jak byste práci Loutek v nemocnici v hospicu popsala?

Loutky přichází za pacienty někdy s loutkami, ale vždy s hudebními nástroji a dobrou náladou. Zpívají staré písničky, které našim pacientům připomínají jejich mládí, často neví co bylo včera, ale slova šlágrů starých 50 let si při společném prozpěvování s Loutkami vybaví všechny. Také jim pomáhají malované plachty kramářských písní.

Když Loutky přijdou, všichni se rozzáří, i personál. A někdy se smíchy a hudbou chvěje celý hospic. Jsme rádi že chodíte i za těmi co již nechtějí do kolektivu, zvlášť pro ně je důležité vytržení z monotónního koukání do zdi. Víme, ke komu má smysl jít a rádi tam vaše herce a muzikanty posíláme … Staroušci vždy zaručeně pookřejí.

Ty, kteří mají zájem pak s radostí vyvezeme do denního stacionáře a to i s postelí, aby mohli sledovat vaše představení. Zde k nám někdy chodí i maminky s malými dětmi a příběhy pak sledují s našimi pacienty společně. Propojování různých generací a spojování vnějšího světa s tím naším vnímáme jako velmi důležité. Je dobře, že jsou Loutky v nemocnici při tom.

Jak vidíte spolupráci s Loutkami v nemocnici v budoucnu?

Na Loutky se vždy znovu těšíme. Jsou již pevnou součástí programů v našem hospicu. V současné době připravujeme i speciální programy pro dětskou domácí hospicovou péči, staráme se i o klienty, kteří mají šesti, osmileté děti a sami bojují se zákeřnou nemocí. Myslím si, že i zde je prostor pro naší spolupráci v budoucnu.

 

 

Děkujeme za rozhovor, můžete s námi počítat