15let

Myš

Podpora QR platbou

QRplatba

Pro platbu na sbírkový účet 37 37 37 67 / 5500 Pokud chcete na konci roku dostat potvrzení o daru uveďte jako zprávu pro příjemce jméno, příjmení a adresu. QR kód naskenujte prostřednictvím bankovní aplikace ve vašem smartphonu.

Myš.

MyšMyš

Myš

Fotogalerie

Bez názvu 1640 1640 px 1640 1940 px

Písničky, loutková představení nebo jenom povídání dodávají hospitalizovaným dětem sílu v boji s nemocí a se stereotypem v nemocničním prostředí. Jako například v brněnské Dětské nemocnici v Černopolní ulici, kde jsme na onkohematologickém oddělení potkali malou Františku. Už se spolu známe, leží tady od jara, kdy u ní propukla akutní leukémie. Léčba bohužel ještě není u konce.

Františka má návštěvy ráda, ale ze žabáka, se kterým za ní přišly naše herečky, měla strach. Za to její bráška s ním byl hned kamarád a nakrmil ho „mouchami“. Když Krystyna začala hrát
na tahací harmoniku, holčička hned při prvních tónech písničky ožila. Muziku má v krvi! Nezapře, že je z pravé moravské rodiny, kde doma často muzicírují a zpívají.

Tentokrát byla s Františkou na pokoji celá rodina – maminka, tatínek a malý bratr. Všichni jí pomáhají zvládnout náročnou léčbu, která zatím probíhá úspěšně. „Ještě nám zbývají dvě
kola chemoterapie a bude dobře. Dokud ale nebudu mít papír, že Františka vyléčila, tak tomu neuvěřím,“ uzavírá návštěvu maminka.

Pomozte nám prosím rozdávat úsměv. Při návštěvách malých pacientů vidíme, jak jsou děti smutné, unavené a touží po domově a prostředí, na které jsou zvyklé. Za Váš dar v jakékoliv výši nakoupíme potřebné hudební nástroje a připravíme pro malé marody obrázkové zpěvníky, které jim rozdáváme při návštěvách.

Děkujeme Vám, že spolu s námi projasníte ponuré dny v nemocnicích!

 

Pojďte s námi na návštěvu do Brna

Brněnská Dětská nemocnice v Černopolní ulici patří mezi první zdravotnická zařízení, která jsme před lety na Moravě začali navštěvovat. Loutky sem za dětmi chodí každé úterý. Začínáme již dopoledne a procházíme čekárny ambulance a pohotovosti, kde děti čekají na vyšetření. A my se je snažíme písničkou či improvizovanou hrou s loutkami přivést na jiné myšlenky. A i tentokrát se to daří.

V potemnělých chodbách se rozléhá zpěv i hra na kytaru. To přijely čekající děti potěšit Janka a Janka. Obě jsou z Bratislavy, ale českých písniček a pohádek znají víc než většina maminek, které zde s dětmi čekají. Někteří marodi se nejprve stydí, ale nakonec všichni zpívají s námi a chrastí banány a vajíčky jako o život.

Dopoledne uteklo a do nemocnice přichází další dvojice David a Krystyna. Budeme pokračovat ve dvou týmech. Rozcházíme se za našimi ležícími diváky a posluchači. Každý má místo v první řadě jisté! Jana a Krystyna tentokrát začínají na onkohematologickém oddělení. Jediná postýlka není tentokrát bohužel volná. Tiše ťukají na dveře, u kterých je cedulka Františka, a ptají se, zda mohou dál. Maminka je vítá s úsměvem a slovy: „Už se na vás těšíme.“ Od května, kdy byla holčičce diagnostikovaná akutní leukémie, se s ní Loutky potkaly již několikrát. Františka prochází chemoterapiemi a čas v nemocnici tráví pravidelně. Není to jednoduché. Má malého brášku a ten potřebuje maminčinu péči, a tak je v nemocnici s tatínkem, kterého někdy vystřídá babička. „Naštěstí Podivín u Břeclavi není tak daleko, tak sem můžeme za Františkou jezdit pořád,“ říká maminka. Zrovna teď je v pokoji celá rodina. Naše herečky přicházejí s žabáky a har-
monikou. Žabák si sedá na postýlku a něžně malou pacientku zdraví. Ta se ale zamračí a přitulí k mámě.

 

Františka má sice naše návštěvy ráda, ale zároveň nesnáší nikoho cizího a nikoho v kostýmu. „Bojí se i klauna v cirkuse,“ svěřil se tatínek. A tak žabák skáče na kočárek k malému bráškovi, který se hned chechtá a žabákovi statečně dává ruku do tlamy, aby ho „nakrmil mouchami“. A my začínáme muzicírovat. Františka se rozzáří hned při prvních tónech písničky. Maminku už drží (pro jistotu) jen za jednu ruku a s neuvěřitelným zápalem pomáhá Krystyně mačkat klávesy na tahací harmonice. Není divu, vždyť je také z pravé moravské rodiny a muziku má v sobě. A až se Františka uzdraví a trochu povyroste, bude po vesnici chodit v kroji s chasou jako její maminka! A my jdeme do dalších pokojů.

Vedle leží Hynek a tváří se přísně, ale spravedlivě. Asi bude jednou soudce. Smějeme se s maminkou. A světe div se. Opět si místo pohádky vybírá zpívání a je přímo magneticky přitahován k tahací harmonice. Ta je dnes asi opravdu kouzelná. Za chvíli se směje i Hynek. Jsme tu dnes už podruhé. Poprvé jsme v pokoji zpívali, když tu byl Hynek jen se sestřičkou, ale maminka
nedala jinak, než že se ještě stavíme. Také si nás chtěla užít. A protože byla smutná, že dnes nebyly pohádky, tak s Hynkem oba dostávají alespoň naše poslední CD Pohádky na předpis. „Se
streamingem nebude problém, to už jsme se naučili u vašeho posledního cédéčka,“ dozvídáme se. Loučíme se po chvíli povídání a muzicírování.

V posledním pokoji to bylo také složité. Často začínáme tak, že se zeptáme, jakou písničku by holčička či kluk chtěli, co by jim udělalo radost. Když se děcko stydí, tak často jen přikývne, že
nabízená písnička je príma a ledy se začnou lámat během první sloky. „Ahoj Kristýnko, my jsme Loutky v nemocnici a já jsem taky Krystynka.“ Začala naše Krystyna. „Chceš, abychom ti
zazpívaly písničku?“ Souhlasné pokývání hlavou. „A jakou, třeba...?“ „Tentokrát jsme vyjmenovaly asi 12 písniček a každá byla odmítnutá.“ Až pak jsme se chytly. „Proč jsme tu Holku modrookou tentokrát na začátku nabídky vynechaly?“ U potoka, kde ta holka sedávala, tentokrát seděl i žabák, se kterým jsme rychle přispěchaly a to už se smáli všechny Krystýny, ale i sestřička a tatínek. :)

Pomáhejte s námi právě teď!

Jsou dny, kdy je muzika mocnější než loutka. My jsme na to ale dobře připraveni. Nejžádanější písničky se opakují, u nejmenších ale i dříve narozených vždycky zaboduje lidovka. Když hrajeme a zpíváme na přání, téměř žádná píseň pro nás není tabu. Snažíme se udělat radost opravdu každému. Ať je mu 8 nebo 88. Ať chce rockovou baladu, odrhovačku od táboráku, písničku z pohádky anebo šlágr z filmu svého mládí s Oldřichem Novým.
 
Rádi hrajeme i původní písně. Ať již přímo z repertoáru Loutek v nemocnici anebo písničky, které složili naši muzikanti a písničkáři. A že jich je!
„Nejintenzivnější hudební zážitek s Loutkami v nemocnici?
 
Na zkušenosti jsme se zeptali našich loutkářů, písničkářů a muzikantů:
 
„... Zrovna nedávno jsme jednu maminku rozplakali, když jsme s Aničkou zpívali Severní vítr. Byla to její i jejího synka oblíbená písnička. A pak je pro mě silný každý zážitek, kdy dítě zpívá s námi nebo ho dokonce roztancujeme. Jo a ... jestli někdo mezi třemi nejhranějšími neřekne Tři citrónky, tak je lhář.“
Dejv (David Bolech)
 
„Na geriatrii v Olomouci v pánském pokoji ‒ Generál Laudón jede pres vesnici. Jakou? Prsatou... A pak mne ještě plácnul přes zadek.“
Dáda Vacková
 
"To je pro mě každé naše společné hraní.“
David Velčovský
 
„V létě občas chtějí děti zahrát koledy, nejčastěji Půjdem spolu do Betléma, nebo Rolničky, Rolničky... To mi vážně přijde divné, ale přání je přání.“
Matyáš Míka
 
„Je neuvěřitelně silné, když zpíváme pro ukrajinské maminky s dítětem Zelenyje žyto a ony se přidají s druhým hlasem. Dítě je nadšené a my dojaté. A ještě na geriatrii. Když jsem se nabídla ležící babičce s písničkou a ona odmítla: ‚Ne, už nic nechci.’ Zeptala jsem se: ‚Tak aspoň jednu?’ Ona kývla. Tak hraju, ona dělá, že spí a v půlce písně se přidá ke mně a tečou jí slzy. Pak chce ještě další a další. Máme moc hezký společný moravský dvojhlas. Když odcházím, sedí na posteli a usmívá se.“
Krystyna Skalická
 
V anketě o tři nejoblíbenější písničky se pravidelně opakovaly: Tři citrónky, Skákal pes a Vadí, nevadí, s drobným odstupem pak Holka modrooká, Okoř, Prší, prší, Travička zelená či Bedna od whisky.
 

FB_logo Follow us on Instagram Follow us on Twitter youtube_1

 

Darujte_cards_11sml

 

nuda v posteli nadpis

  

Zůstaňte s námi v kontaktu

 

Jestli chcete, můžete novinky o tom co děláme nalézat ve svém emailu.

*  Email:   
    Oslovení:   
    Jméno:   
    Příjmení:   

Vaše data jsou v bezpečí - SmartEmailing.cz

Dárky co pomáhají

 Loutky_v_nemocnici_Muzeme_dal_sml

cd_loutky v nemocnici_drek a jin pohdky_obal

Myš

Děkujeme našim partnerům!

kofola_70.jpg

Loutky v médiích

Hrát pro děti a dospělé je značný rozdíl. „U dětí je důležitá opravdovost, kterou děcko pozná a na nic si přitom nehraje. Na rozdíl od dospěláka, který přemýšlí, jestli by se mu představení mělo líbit, nebo ne.“ říká Jakub Matějka

Dítě navíc dává umělcům hned zpětnou vazbu. „V tom je to cenné a člověk musí být opravdový, aby mu to děcko uvěřilo,“ říká Matějka v pořadu Hovory.

Společnost Loutky v nemocnici hrají v nejrůznějších špitálech už 16 let. „Pohybujeme se na hranici dramaterapie, muzikoterapie, ale tvrdíme o sobě, že jsme výsostně umělci, kumštýři. Přicházíme s příběhem, který pomáhá v nemocničním prostředí. Nesnažíme se nahrazovat terapeutickou roli, pokud tedy zrovna nejsme s konkrétním zadáním oslovení právě personálem.“

Častěji dostávají úkoly, jako rozhýbat konkrétní ruku, nohu anebo pomoct odlehčit s trápením.

Když léčba bolí

„Když je léčba složitá, když bolí, tak se dítě snáz a samo svěří naší loutce. Dítě v nemocnici není v jednoduché situaci, ale loutka musí být statečná, vydržet, takže i ono ví, že se to vydržet dá. A stávající se nám i věci, které jsou trošku zázrakem,“ popisuje.

Pro Matějku je zásadní, že jsou schopni pomáhat pravidelně a dlouhodobě. „Začínali jsme od malé stezky, kdy jsme přicházeli třeba jednou měsíčně do jedné nemocnice, až teď po dálnici, kdy navštěvujeme desítky zařízení v celé republice a každý den se pohybujeme na několika místech.“

Na začátku pandemie ale jejich práce na dva měsíce úplně vypadla, o to radostnější pak byl podle Matějky jejich návrat. „My jsme se na děti těšili, ale bylo vidět, jak se na nás těší děti a zdravotníci,“ vzpomíná. 

Hráli jsme za okny

V době, kdy do nemocnic nemohli, tak měli své projekty online, ale především se snažili o rychlý návrat. 

„V osobním kontaktu je totiž síla naší práce, takže jsme spíš šli cestou, že jsme nacvičili venkovní představení, a i když počasí nebylo zrovna ideální, tak jsme hráli venku v zahradách léčeben nebo pod okny nemocničních pokojů. Taky na balkonech některých oddělení, kde hrajeme dodnes. Nemůžeme za dětmi dovnitř, ale můžeme být třeba u oken jednotlivých pokojů, na která se děti přilepí. A tančíme, hrajeme, zpíváme.“

Se zdravotními klauny, kteří dělají podobnou práci, si podle Matějky nijak nekonkurují.

„Zdravotní klaun je bezvadný projekt, který pomáhá na velkém množství míst po celé republice. Jsou to kolegové. Navzájem cítíme respekt k práci toho druhého. Víte, každý, kdo do nemocnic přijde a jakýmkoliv způsobem může rušit atmosféru, dělá dobrou věc,“ dodává.

Celý pořad Hovory najdete v audiozáznamu, ptala se Naděžda Hávová. 

https://plus.rozhlas.cz/kdyz-lecba-boli-dite-se-radeji-sveri-loutce-pak-se-nam-stavaji-male-zazraky-8487885

Foto: © Maria Sileny
 

Když se nemocné děti v klinikách setkají s loutkami, na okamžik zmizí jako zázrakem strach i bolest. Již dvanáct let působí v Čechách projekt Loutky v nemocnicích. Nápad ovšem vznikl v Německu.

Je pondělí v dětské nemocnici Motol v Praze, čas na loutkové divadlo. V rozlehlé chodbě v desátém patře jsou postaveny řady židlí, na kterých netrpělivě posedávají malí pacienti. Každých pár minut přijíždějí výtahem další. Je mezi nimi bledý chlapec, který se snaží strhnout si roušku z úst, i chlapec s holou hlavou, který má v hřbetě ruky zapíchnutou dutou jehlu. „Vzala sis tabletu?“, ptá se sestra holčičky v květovaném pyžamu, než ji posadí do první řady.

Číst dál...

Projekt „Loutky v nemocnici“ pomáhá dětem už více než deset let. Činnost stejnojmenného občanského sdružení vnáší do života nemocnic nový rozměr – není to jen zábava, ale i účinný podpůrný terapeutický prvek. Navíc si děti do budoucna odnášejí i různá „ponaučení“ pomáhající řešit složité životní situace.

Číst dál...

Už devět let navštěvují členové občanského sdružení Loutky v nemocnici dětská oddělení nemocničních a léčebných zařízení v České republice, aby potěšili, povzbudili a pomohli uzdravovat malé pacienty. Jsou mezi nimi herci, muzikanti, loutkáři, mimové a také terapeuti.

A jak se dozvíme z následujících příspěvků, jejich služeb využívá stále více lékařů a zdravotníků při komunikaci s dětskými pacienty. I o dalších zajímavostech o 10 letech cesty s Loutkami v nemocnici vypráví Marka Míková.

Český rozhlas - Rádioo Plus: "Hovory" pořad Naděždy Hávové

Český rozhlas - Dvojka: "Křesťanský týdeník"

Číst dál...

Jeden z velmi vydařených dnů v hradeckém stacionáři zachytila Kateřina Šimáčková.

Číst dál...

Joomla Extensions: from JoomlaShack.com