Stává se, že nějaký pacient není zrovna dobře naladěn. Tak nás třeba
rovnou odmítne nebo "teda dobře, pojďte na chvilku, když už jste tady s tou kytarou a v těch barevných čepicích a kloboukách uvidíme"..... a
pak zaujatě poslouchá písničky nebo vezme svého plyšáka a začne sám od sebe s námi a s našimi loutkami hrát divadlo. A to se nám s Fumasem teď přihodilo v Motole. Pro větší děti Fumas hrál písičky, které sám napsal a které hrají s kapelou po festivalech a jsou to krásné poetické texty a melodie, i punk zazněl. A malá holčička se zase dala přes svého plyšáčka do řeči s našimi loutkami a zbavila se (doufáme) trápení s "odporným" snem, který se jí v noci zdál. A tahle holčička už nás z Loutek zná všechny, pamatuje si nás a ptá se, kde jsou ti ostatní a vzpomíná, jaké kdo má loutky. A nechce žádnou písničku slyšet dvakrát. Přeje si nové a nové. Taky nesmím zapomenout, že premiéru mělo Fumasovo obrazové znázornění písničky Okoř. Ve stylu kramářských písní zpíváme a děti sledují zábavné obrázky. A sestřičky, které zrovna na pokoji převazují či vyměňují hadičky, taky zpívají a houpají se do rytmu.

Káča