MUDr. Petr Lokaj, vedoucí lékař na Klinice dětské onkologie v Dětské nemocnici při FN Brno
Jak dlouho již znáte Loutky v nemocnici?
Jak dlouho znám Loutky? Tak to už vůbec nevím, bohužel. Beru Vás jako nedílnou součást chodu kliniky, odpolední návštěvy, které jsou vždy příjemné slyšet – zpěv a smích.
Co se Vám vybaví, když se řekne Loutky v nemocnici?
Předem se omlouvám všem ostatním, ale Loutky v nemocnici mám spojené především s postavou Marky Míkové, na jejíž vystoupení s kapelou Dybbuk a poté i Zuby nehty jsem občas kdysi zavítal a poznal v ní nejjasnější princeznu z pohádky Jak se budí princezny. Věta staré chůvy „Láska je silnější než smrt” mne provázela dlouhou část mého života a nyní se k ní opět navracím. Vím, že to nerada slyší, ale neznám hezčí a přirozenější představitelku role princezny.
Jakou roli mohou hrát v procesu léčby a v rámci pobytu onkologických pacientů v nemocnici?
Loutky mají léčebnou roli. Vím jistě, že alespoň na přechodnou dobu – když vystupujete – můžu snížit dávky léku proti bolesti a nabídnout dosud odmítané jídlo, například. Odlehčíte
neradostnou situaci a nejen děti, ale i jejich rodiče na jistou dobu pookřejí.
Zabýváte se také paliativní léčbou. Myslíte si, že mohou mít Loutky v nemocnici své místo i u pacientu, kde je třeba počítat s tím, že svůj boj se svou nemocní nevyhrají?
V paliativní péči, kterou bych rozuměl péči poskytovanou spíše už doma a která nepovede k vyléčení a úzdravě, si dovedu docela dobře představit, že takto trpce zkoušené rodiny navštívíte i doma. A přinesete radost a rozptýlení všem.