15let

Myš

Myš

Hrát pro děti a dospělé je značný rozdíl. „U dětí je důležitá opravdovost, kterou děcko pozná a na nic si přitom nehraje. Na rozdíl od dospěláka, který přemýšlí, jestli by se mu představení mělo líbit, nebo ne.“ říká Jakub Matějka

Dítě navíc dává umělcům hned zpětnou vazbu. „V tom je to cenné a člověk musí být opravdový, aby mu to děcko uvěřilo,“ říká Matějka v pořadu Hovory.

Společnost Loutky v nemocnici hrají v nejrůznějších špitálech už 16 let. „Pohybujeme se na hranici dramaterapie, muzikoterapie, ale tvrdíme o sobě, že jsme výsostně umělci, kumštýři. Přicházíme s příběhem, který pomáhá v nemocničním prostředí. Nesnažíme se nahrazovat terapeutickou roli, pokud tedy zrovna nejsme s konkrétním zadáním oslovení právě personálem.“

Častěji dostávají úkoly, jako rozhýbat konkrétní ruku, nohu anebo pomoct odlehčit s trápením.

Když léčba bolí

„Když je léčba složitá, když bolí, tak se dítě snáz a samo svěří naší loutce. Dítě v nemocnici není v jednoduché situaci, ale loutka musí být statečná, vydržet, takže i ono ví, že se to vydržet dá. A stávající se nám i věci, které jsou trošku zázrakem,“ popisuje.

Pro Matějku je zásadní, že jsou schopni pomáhat pravidelně a dlouhodobě. „Začínali jsme od malé stezky, kdy jsme přicházeli třeba jednou měsíčně do jedné nemocnice, až teď po dálnici, kdy navštěvujeme desítky zařízení v celé republice a každý den se pohybujeme na několika místech.“

Na začátku pandemie ale jejich práce na dva měsíce úplně vypadla, o to radostnější pak byl podle Matějky jejich návrat. „My jsme se na děti těšili, ale bylo vidět, jak se na nás těší děti a zdravotníci,“ vzpomíná. 

Hráli jsme za okny

V době, kdy do nemocnic nemohli, tak měli své projekty online, ale především se snažili o rychlý návrat. 

„V osobním kontaktu je totiž síla naší práce, takže jsme spíš šli cestou, že jsme nacvičili venkovní představení, a i když počasí nebylo zrovna ideální, tak jsme hráli venku v zahradách léčeben nebo pod okny nemocničních pokojů. Taky na balkonech některých oddělení, kde hrajeme dodnes. Nemůžeme za dětmi dovnitř, ale můžeme být třeba u oken jednotlivých pokojů, na která se děti přilepí. A tančíme, hrajeme, zpíváme.“

Se zdravotními klauny, kteří dělají podobnou práci, si podle Matějky nijak nekonkurují.

„Zdravotní klaun je bezvadný projekt, který pomáhá na velkém množství míst po celé republice. Jsou to kolegové. Navzájem cítíme respekt k práci toho druhého. Víte, každý, kdo do nemocnic přijde a jakýmkoliv způsobem může rušit atmosféru, dělá dobrou věc,“ dodává.

Celý pořad Hovory najdete v audiozáznamu, ptala se Naděžda Hávová. 

https://plus.rozhlas.cz/kdyz-lecba-boli-dite-se-radeji-sveri-loutce-pak-se-nam-stavaji-male-zazraky-8487885

Free Joomla Templates from JoomlaShack