|
Myš Podpora QR platbou
Pro platbu na sbírkový účet 37 37 37 67 / 5500 Pokud chcete na konci roku dostat potvrzení o daru uveďte jako zprávu pro příjemce jméno, příjmení a adresu. QR kód naskenujte prostřednictvím bankovní aplikace ve vašem smartphonu. Myš. MyšMyš
Myš Fotogalerie
|
Tuhle nohu nepustím
Půlroční Eliška je na kojeneckém oddělení už bohužel celý měsíc. Jedna komplikace stíhá druhou, a tak jsme si říkali, že drobné povyražení pomůže nejen jí, ale i mamince. Když jsme začali zpívat, Eliška pootevřela očička a to byl signál, že se na posteli může objevit i loutka. Nad postýlkou se začal vznášet Kašpárek, aby ji něžně pozdravil. Eliščina očička se rozevřela dokořán a ona se chytila Kašpárkovy nohy. Nepustila ji dříve, než jsme zazpívali 4 písničky a ona se smála na celé kolo nakažlivým smíchem. Více informací o tom, jak jsme pomáhali v Olomoucké nemocnici. Výstava fotografií: Hořkosladké Loutky v nemocnici - DernisážCharitativní výstava fotografií fotografa Stanislava Zbyňka, který po mnoho měsíců mapoval svým citlivým okem a fotoaparátem naší práci. Výstava se koná v příležitostném výstavním prostoru "Dvojka v Trojce", který je součástí prostor Obvodního soudu pro Prahu 3, Jagelonská 5, II. patro. Vernisáž, která byla inzerována na 5. října loňského roku byla odložena a doufáme, že se podaří alespoń slavnostní zakončení, na které vás srdečně zveme. 21.6. v 17.00. Více fotografií z výstavy také na našem instagramu.
Děkujeme vám!
Poprvé v životě se opravdu nadechnout …Malému Tomáškovi je teprve 5 měsíců a během svého života byl zatím víc v nemocnici než doma. Všechno se začalo šmodrchat už při porodu, který se moc nevydařil a provázeli jej komplikace. Miminko museli lékaři okamžitě převést z Vítkovické nemocnice do Ostravy na novorozeneckou jednotku intenzivní péče. Několik dní jej lékaři udržovali v umělém spánku a bojovali o jeho život. A já jsem musela po operaci, kterou porod skončil, zůstat na lůžku v původní nemocnici. Víc jak týden jsme se vůbec neviděli, než jsem směla za Tomášem do přijet. Vypráví nám maminka Mirka.
Provázíme děti i dříve narozené po celý rok I přesto, že byl rok 2020 plný izolací a karantén, všade létaly viry, a mnoho zdravotnických zařízení své brány nechalo pro okolní svět zavřené, zvládli jsme realizovat více jak 500 návštěv malých pacientů, připravit několik nových inscenací, nové CD, knížku i velké oslavy 15 let naší práce v nemocnicích.
A úsměvů? Těch jsme vykouzlili, že se to ani nedá spočítat!
Děkujeme, že jste s námi.
Pomáhejte nám prosím pravidelně i v roce 2021, v tomto těžkém období. Jenom díky pomoci dárců můžeme naši medicínu ve zdravotnických zařízeních rozdávat každý den.Srdečně vám děkujeme. |
Zůstaňte s námi v kontaktu
Jestli chcete, můžete novinky o tom co děláme nalézat ve svém emailu. Dárky co pomáhají
Myš Děkujeme našim partnerům! Loutky v médiíchHrát pro děti a dospělé je značný rozdíl. „U dětí je důležitá opravdovost, kterou děcko pozná a na nic si přitom nehraje. Na rozdíl od dospěláka, který přemýšlí, jestli by se mu představení mělo líbit, nebo ne.“ říká Jakub Matějka Dítě navíc dává umělcům hned zpětnou vazbu. „V tom je to cenné a člověk musí být opravdový, aby mu to děcko uvěřilo,“ říká Matějka v pořadu Hovory. Společnost Loutky v nemocnici hrají v nejrůznějších špitálech už 16 let. „Pohybujeme se na hranici dramaterapie, muzikoterapie, ale tvrdíme o sobě, že jsme výsostně umělci, kumštýři. Přicházíme s příběhem, který pomáhá v nemocničním prostředí. Nesnažíme se nahrazovat terapeutickou roli, pokud tedy zrovna nejsme s konkrétním zadáním oslovení právě personálem.“ Častěji dostávají úkoly, jako rozhýbat konkrétní ruku, nohu anebo pomoct odlehčit s trápením. Když léčba bolí„Když je léčba složitá, když bolí, tak se dítě snáz a samo svěří naší loutce. Dítě v nemocnici není v jednoduché situaci, ale loutka musí být statečná, vydržet, takže i ono ví, že se to vydržet dá. A stávající se nám i věci, které jsou trošku zázrakem,“ popisuje. Pro Matějku je zásadní, že jsou schopni pomáhat pravidelně a dlouhodobě. „Začínali jsme od malé stezky, kdy jsme přicházeli třeba jednou měsíčně do jedné nemocnice, až teď po dálnici, kdy navštěvujeme desítky zařízení v celé republice a každý den se pohybujeme na několika místech.“ Na začátku pandemie ale jejich práce na dva měsíce úplně vypadla, o to radostnější pak byl podle Matějky jejich návrat. „My jsme se na děti těšili, ale bylo vidět, jak se na nás těší děti a zdravotníci,“ vzpomíná. Hráli jsme za oknyV době, kdy do nemocnic nemohli, tak měli své projekty online, ale především se snažili o rychlý návrat. „V osobním kontaktu je totiž síla naší práce, takže jsme spíš šli cestou, že jsme nacvičili venkovní představení, a i když počasí nebylo zrovna ideální, tak jsme hráli venku v zahradách léčeben nebo pod okny nemocničních pokojů. Taky na balkonech některých oddělení, kde hrajeme dodnes. Nemůžeme za dětmi dovnitř, ale můžeme být třeba u oken jednotlivých pokojů, na která se děti přilepí. A tančíme, hrajeme, zpíváme.“ Se zdravotními klauny, kteří dělají podobnou práci, si podle Matějky nijak nekonkurují. „Zdravotní klaun je bezvadný projekt, který pomáhá na velkém množství míst po celé republice. Jsou to kolegové. Navzájem cítíme respekt k práci toho druhého. Víte, každý, kdo do nemocnic přijde a jakýmkoliv způsobem může rušit atmosféru, dělá dobrou věc,“ dodává. Celý pořad Hovory najdete v audiozáznamu, ptala se Naděžda Hávová. |
