Optimus Template

Jenom s Vaší laskavou pomocí můžeme chodit za seniory a nemocnými dětmi! Vaše podpora může znamenat obrovský rozdíl v kvalitě života pacientů, které navštěvujeme i jejich rodin!

Loutky v nemocnici se na návštěvách obvykle loučí slovy „Ať jste brzo zdraví!"

a "doufáme, že až přijdeme příště, už se tu nepotkáme.“ Tak tomu bohužel není pokud členové našeho týmu zavítají za dříve narozenými do léčeben dlouhodobě nemocných, na geriatrická oddělení nebo do hospice. To jsou místa, kde se setkáváme s jinými posluchači a diváky. Nemoc je omezuje dlouhodobě a mnoho z nich ví, že jim zdravotní stav už neumožní vrátit se domů. A někdy ani není kam se vrátit.

Loutky v nemocnici mají možnost trochu radosti a příběhu s dobrým koncem přinést i do těchto míst. Hospic Dobrého Pastýře je místem, kde jsme s návštěvami dříve narozených začínaly. Velká část zdejších klientů jsou onkologičtí pacienti, kterým současná medicína už nedokáže pomoci, aby boj se zákeřnou nemocí vyhráli. Někteří zde bohužel pobývají jen pár dní nebo týdnů, a tak zde mnoho známých tváří při našich pravidelných návštěvách nenacházíme.

Výjimkou je paní Růženka, kterou tentokrát navštívily Granka s Terezou. Růženka brzy oslaví 80. narozeniny a v hospici je od října minulého roku. Když herecky vcházely do jejího pokoje, bylo vidět, že už Loutky se zvědavostí očekávala. „Nemusím ale zpívat s vámi, že ne?“ Ujišťovala se. „Samozřejmě že ne, vůbec!“ říkaly jsme s úsměvem, když začínaly první akordy. Brzy se ale ukázalo, že paní Růženka byla dlouhá léta členkou souboru lidových zpěvů a tanců. Své mládí prozpívala a protancovala v kroji, a tak se přidala hned po první písničce. Svěřila se, že dobrou náladu vždy čerpala i ze sportu. Milovala kuželky! A sportovec byl i její manžel.

Po několika písničkách si Růženka všimla loutky, kterou jsme s sebou do pokoje přinesly. Byl to z lipového dřeva řezaný Kristián s velkým srdcem. Paní Růženka si jej vzala na klín a objala ho, jako kdyby za ní zrovna přijelo jedno z jejích šesti vnoučat. Mezi písničkami si pak spolu povídali o dlouhé cestě, která ji čeká. „Cokoli už děláte, dělejte rádi do poslední chvíle. To je můj recept na život, za kterým je radost se ohlédnout, i když není vždycky do zpěvu. Tak jsem to měla já. A to si představte, že jsem se vyučila jako soustružnice!“ Loučila se s námi a my šly do dalšího pokoje.

Zde nás čekají pánové Michal, který již lůžko neopouští a Honza. Ten patří k mladší generaci. Písníčku Jóžin z bážin si s námi zanotoval tak hlasitě, že i paní Růženka z vedlejšího pokoje ještě přijde na chvilku nakouknout… Moc si přejeme, abychom se společně viděli ještě i při naší další návštěvě.

Číst dál: Bude to bolet? Co je potom?