Loutky přinášejí radost a rozhánějí chmury
Loutky v nemocnici pravidelně navštěvují všechna významná zařízení v České republice, kde se lékaři starají o malé pacienty s psychickými poruchami. Najdete nás v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích, na dětské psychiatrii ve Fakultní nemocnici v Motole, v Thomayerově nemocnici, v Lounech, v Havlíčkově Brodě, ve Velké Bíteši, v Opařanech a na dalších místech.
Dětí s psychickými problémy v době lockdownu přibylo. Objednat se na vyšetření nebo být hospitalizován není jednoduché. Někdy musí stačit prášky místo terapie. Pacient je sice „pod kontrolou“, ale zdaleka ne vždy má ideální péči, která vede k jeho uzdravení. V oboru aktuálně mnoho lékařů a terapeutů chybí a dokonce hrozí, že kvůli jejich nedostatku budou některá významná pracoviště uzavřena, a tak víme, že jakákoli pomoc pošramoceným dětským duším je vítána.
Dětské pacienty nejčastěji trápí různé úzkosti a deprese. Ročně spáchá sebevraždu bohužel až šedesát dětí do 18 let. Některé i proto, že se jim ideální péče okolí či zdravotnického systému nedostalo. Loutky v nemocnici se setkávají s těmi, které svůj záměr nedokonaly, a těch je několikanásobně více.
V poslední době dětské psychiatrie registrují také velký nárůst pacientů s poruchami příjmu potravy, autismem a sebepoškozováním, a to zejména u děvčat. Na odděleních jsou často společně s dětmi, které se léčí ze závislostí na lécích či alkoholu, ale i na internetu. Pokoje sdílí i s dětmi s různými fobiemi nebo poruchami chování.
Z našich návštěv moc dobře víme, že opravit duši bývá často daleko složitější, než opravit tělo, a tak se snažíme udělat maximum, abychom svou přítomností alespoň na chvíli přinesli na oddělení trochu slunka a pomohli rozhrnout tmavé mraky, které kolem dětí i v nich samotných poletují. Jsme rádi, pokud se nám podaří představit dětem příběh, o kterém si pak následně s námi nebo ve skupině, třeba s terapeutem, mohou povídat. Narušení velmi přísného režimu, který je pro oddělení psychiatrie typický, děti vítají. Některé z nich vídáme bohužel opakovaně.
A snažíme se udělat ještě víc. Kromě jednotlivých návštěv, které probíhají pravidelně po celý rok, v létě připravujeme v psychiatrických nemocnicích týdenní programy, které nám umožní pacienty lépe poznat a pracovat s nimi delší dobu. Společně vytváříme představení a pak jej hrajeme ostatním pacientům a personálu zdravotnických zařízení. Od lékařů a sester dostáváme pak zpětnou vazbu, společně sdílíme radost z nečekaných a často velmi hlubokých okamžiků, které během našeho pobytu vzniknou, a třeba i posunou konkrétního pacienta na jeho nelehké cestě dopředu. Vnímáme tyto pobyty jako jeden z vrcholů naší práce a jsme si jistí, že velmi dobře rozumíte tomu, proč je naše přítomnost v těchto místech tak důležitá.
I proto jsme připravili sérii adventních představení v psychiatrických léčebnách, kde hospitalizovaným pacientům přivážíme velké vánoční představení Cesta do Vánoc. V Bohnické léčebně, v Opařanech i ve Velké Bíteši v plné sestavě v šesti hercích a muzikantech! Snažíme se co možná nejvíce přiblížit zážitku, který bychom mohli dětem nabídnout, pokud by za námi přišli do divadla.
Střípky z předchozích návštěv:
Najde se někdo, kdo bude mít tyhle děti opravdu rád?
„Již desátá dílna v psychiatrické léčebně Opařany. Jako obvykle děti nejprve vidí představení, pak si čteme knížku - předlohu, aby věděly, o čem budeme hrát, rozdělujeme role, povídáme si. Další dny vyrábíme scénu, loutky a kostýmy a nacvičujeme písničky. Pak se už učíme texty a improvizujeme. Poslední den je velká premiéra. Dělá nám velkou radost, že terapeuti a lékaři vidí děti v jiných rolích. Mnohé jsou nesmírně šikovné. Najednou se dozvídáme, jak krásně některé malují, šijí, vymýšlejí… Anebo jak jsou schopny si zapamatovat děj.
Hráli jsme příběh Franka Tashlina Medvěd, který nebyl. O medvědovi, kterému všichni říkali, že není medvěd, ale chlap, co se zapomněl oholit a nosí kožich, až tomu nakonec skoro uvěřil. Jenže pak přišla zima, lidi z továrny odešli a medvěd se zahrabal do brlohu a uložil se k zimnímu spánku. Hlavní roli – medvěda - hrála naprosto skvělá Klárka. Nikdy nezapomenu, jak trvala na tom, že je medvěd. Vypravěčem byl Sebastian a ten měl úžasnou paměť, vlastně celé představení táhl. Eliška zase nádherně malovala a překvapily nás i další děti.
Pokaždé, když se loučíme, je nám smutno. Navážeme vztahy a pak musíme zase pryč. V hlavě zůstává velký otazník: Najde se někdo, kdo bude mít tyhle děti opravdu rád? Kdo je obejme a ponese s nimi jejich problémy a nemoc? To totiž nejvíc potřebují...“ Marka.
Vždycky se něco přihodí
Tentokrát proplula psychiatrickou nemocnicí Bílá velryba Hermana Melvilla. Děti vyrobily dekorace, kostýmy, masky, velryby, moře, zkrátka vše, co bylo třeba a pak úžasně hrály. Řada z nich si vybrala postavu, kterou právě potřebovaly. Kapitán Achab (jinak zakřiknutý chlapec) schovaný za maskou silným hlasem okřikl posádku a ta ho poslechla. Izmael bojoval se svou tichou řečí a špatnou výslovností a nakonec se překonal a byl úžasný. Námořníci byli neuvěřitelně akční a Kvíkvék sice premiéru neodehrál, protože to na něj bylo moc, ale naštěstí se našel záskok a tak jsme představení dohráli a sklidili velký potlesk od lékařů, sester i dalších pacientů. Musím říct, že jsme měli při loučení slzy v očích. Vždycky se něco přihodí, něco se změní, něco se posune a vždy je to dobrým směrem - tak přejeme dětem šťastnou plavbu jejich nelehkým životem a hlavu vzhůru!
Marka, Granka, Krystyna, Renata, Radka a Lenka
„V průběhu října a listopadu může přijít epidemie úzkostí,“¨
obává se MUDr. Tomáš Havelka, primář Dětského oddělení Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod
Covidový rok, kdy děti většinu času trávily doma na distanční výuce, se výrazně podepsal na jejich duševním zdraví. Jednou z častých obtíží, na kterou si nyní stěžují, jsou úzkosti. Se začátkem nového školního roku vnímáme ohromný počet dětí se sociální fobií nebo s jinými úzkostnými poruchami. I přes nedostatek lůžek i ambulancí hrozí uzavření DPN Opařany a otazník stále visí nad budoucností DPN Louny.
Mezi dětmi obrovsky narostly psychické potíže, se kterými vyhledávají psychiatry. Nepřipadáte si, že jste se nyní pracovně dostali do první linie?
Mám pocit, že do první linie jsme se dostali s druhou vlnou pandemie. A ještě více tak před dvěma třemi měsíci, kdy covid začínal slábnout. V tu chvíli na nás přišel ten náraz – obecně se rozvolňuje, ale v dětské psychiatrii přituhuje. Ve velké míře se setkáváme s poruchami příjmu potravy, se sebepoškozováním a sebevraždami.
Je nějaké vysvětlení, proč se situace začala zhoršovat až s rozvolněními ve společnosti?
Říká se, že po krizi, kdy opadnou sebezáchovné mechanismy, tak lidé začnou odpadávat. Mnoho lidí mělo vyčerpané síly už z první vlny a v té druhé již neměli kde brát.
Jak odhadujete další vývoj? Může se stav duševního zdraví u dětí ještě zhoršovat?
Myslíme si, že nyní v průběhu října a listopadu se bohužel ještě zvýší počet dětí se sociální fobií nebo s jinými úzkostnými poruchami. Ty fungují tak, že čím více se vystavujete úzkostným situacím, tím je úzkost menší. A ta expozice byla v době pandemie nízká. V dětském věku je často úzkost vázaná na sociální situace a na separaci. A oběma těmto situacím lockdown nahrával: děti byly méně vystavené sociálně nepříjemným situacím, to znamená jít do školy, nebo jít na hřiště mezi další děti. A méně vystavené byly i separaci, tedy odloučení od rodičů. Když na ně po prázdninách najednou nalehne, že je tyto situace opět čekají, spousta dalších dětí se pravděpodobně dostane až k nám.
Pomáhají Vám Loutky v nemocnici ve Vaší práci? Jak?
Loutky v nemocnici velmi pomáhají naší práci. Ocenili jsme to především v době lockdownu, jelikož děti zde neměly skoro žádné zpestření. Příběhy, které přináší, naši pacienti vždy ocení bouřlivým potleskem a rádi využívají i možnost popovídat si s herci. Příběhy někdy vedou k zamyšlení či otevírají prostor pro další komunikaci s pacientem, a tak se na představení rád podívá i zdravotnický personál, který je zrovna ve službě.
Pomáhejte nám prosím i v období adventu a vánočních svátků. Vaše podpora je pro nemocné děti velmi důležitá! Jenom díky pomoci dárců můžeme naši medicínu v dětských psychiatrických nemocnicích rozdávat pravidelně po celý rok. Srdečně vám děkujeme!
