Oddělení je tu tolik, že nestačí návštěva jednoho týmu, ale každý týden navštěvují nemocnici čtyři loutkáři a hudebníci. Malí marodi na nás čekají na chirurgii, pediatrii, neurologii i psychiatrii, a tak abychom se všem mohli věnovat dostatečně dlouho, rozdělujeme se na dvě party a vydáváme se do různých pavilonu.
Nejvíc se těší Radka. Je to bývalá zdravotní sestřička, která sběhla k divadlu. Než nastoupila na DAMU (byla v ročníku s Ivanem Trojanem), studovala střední zdravotnickou školu a praktickou část maturit absolvovala právě na Klinice dětské chirurgie a traumatologie v této nemocnici. A právě tam také dnes míří jako dlouholetá členka týmu Loutek v nemocnici.
Thomayerova nemocnice, tam mají ale sestřičky!
I se sestřičkami, které dnes slouží je pěkná legrace! Představte si, že při naší poslední vánoční návštěvě před časem jedna z nich odběhla a vrátila se s violou! Koledy jsme potom hráli dětem ve třech, a to bylo krásné muzicírování! Seběhlo se celé oddělení a zářili děti, rodiče i personál. „Po směně jdu hrát Rybovku do kostela. Přijďte také, loučila se s námi sestřička Kateřina. Dnes na nás čekala na oddělení spousta malých pacientu. Kolem uplakané tříleté slečny na nočníčku, které kanylou proudila do ruky medicína, jsme proklouzli do prvního pokoje.
S Jirkou se setkáváme skoro pořád. Bohužel...
V místnosti plné postýlek byl i malý Jirka s maminkou. Jirku už známe, protože se v nemocnicích bohužel potkáváme často. Naše první setkání proběhlo právě zde již v roce 2020. Zrovna se dozvěděli, že Jirka je výjimečný, jak říká maminka. „Má to prostě v té své hlavičce uspořádáno trochu jinak než my ostatní,“ dodává. Tenkrát jsme Jirkovi i mamince, které opravdu nebylo do smíchu, hráli a zpívali venku za oknem nemocničního pokoje. Dovnitř nás kvůli přísným epidemiologickým opatřením nepustili…
Pak jsme se viděli v motolské nemocnici, kde se lékaři pokoušeli statečnému Jiřičkovi navrátit sluch. Dnes jsme se potkali opět a společně s maminkou zavzpomínali... Máme radost, že Jirka již jistě slyší a užil si písničky, které mu Radka s Davidem zazpívali. A když Radka vytáhla i maňáska medvěda, který hned skočil na Jirkovu postýlku, zamračený klouček trochu roztál a začal hledat v batohu leporelo se „svým“ medvědem.
Chtěl se pochlubit. Kromě Brumly v něm byla i spousta dalších zvířátek, a tak jsme si o nich společně zazpívali.
„Moc děkujeme“, loučila se s námi Jirkova maminka. „Snad nás brzy pustí. Ale už máme termín další hospitalizace, ceká nás magnetická rezonance. Tak se zase uvidíme,“ dodává. „Ať vás čekají v letošním roce samé dobré zprávy!“
Zhluboka se nadechneme, usmějeme, zamáváme a jdeme o pokoj dál… Maminka má pravdu. Na Loutky v nemocnici je spoleh. Tam, kde začneme s návštěvami malých pacientu, chodíme pravidelně. Ať se děje, co se děje. Stejně tomu, i díky vám, celý rok 2023!
Děti v nemocnici vyhlížejí loutky jako své kamarády. Abychom se za nimi mohli pořád vracet, potřebujeme Vaši pomoc. Váš dar v jakékoliv výši velmi pomůže. Darujte prosím úsměv ještě dnes!
