|
Jak pomáhámeBetlém v nemocnici„Dobrý den, tady Loutky v nemocnici. Můžeme dál?“ ptá se Marka a otevírá dveře do pokoje v havlíčkobrodské nemocnici. „Ano, vítejte, už se vás nemůžeme dočkat, Ondra o vás mluví již od rána,“ zdraví nás maminka pětiletého kloučka, který leží v postýlce. Vklouzneme dovnitř, vytahujeme piano a Marka na něj zabrnká tři tóny: ta da dá... „Poznáš, Ondro, co by to mohlo být za písničku?“ ptáme se. „Skákal pes...“ špitne malý pacient. „Správně!“ A už dostává čerstvě vydesinfikované chrastítko, aby se k nám mohl přidat a písničku si notujeme společně. Ondru zpívání baví, ale ztěžuje mu ho těžká bronchitida. Cesta do VánocJak vznikalo nové představení pro období adventu a vánočních svátků, líčí Marka Míková: „Vánoční atmosféru se snažíme prinášet do nemocnic i léčeben pravidelně každý rok. V tomto období jsme v nemocnici potřeba snad ješte více než jindy. A protože v poslední době chodíme i do několika nemocnic zároveň, rozhodli jsme se připravit nové vánoční představení. Když se dřevu vdechne život"Z loutek nejraději dělám čerty." prozradil nám v předvánočním rozhovoru řezbář Václav Krčál, který pro Loutky v nemocnici vyrobil loutky k novému představení Cesta do Vánoc. Vyzpovídali jsme ho mezi dveřmi, když jsme přebírali hotové loutky před cestou do nemocnice v Havlíčkově Brodu. Jiří Bilbo Reidinger: Kontakt s publikem mě naplňuje po okrajMáte zajímavé jméno. To je částečně přezdívka? Případně, jak vznikla?
Když jsem měl být v roce 1982 angažován do cirkusu Praga pro turné do zemí Střední Asie a Sibiře, s velkým šapitó pro 3000 diváků, tak jsme společně se Ctiborem Turbou hledali jméno pro mou klaunskou postavu. Neb klaun musí mít své jedinečné jméno. U prvního, italského, moscaneboli bodavý pakomár, který nám přišel vhodný ohledně mého štíhlého těla a dlouhých, špičatých bot, jsme si uvědomili, že by v SSSR, kde mají hlavní město Moskva, mohlo dojít k záměně, tak jsme využili dalšího oblíbence z knihy Hobit: Cesta tam a zase zpět, od Tolkiena...Bilbo Pytlík...No a vznikl Klaun Bilbo. Když jsem opustil manéž, přenesl jsem si ho i do dalších představení, do soukromí a podepisuji jím i své literární pokusy. Číst dál: Jiří Bilbo Reidinger: Kontakt s publikem mě naplňuje po okraj Vnitřní kašel je zhoubná nemoc!Ráno mi přišel email, že mám navštívit několik dětí na rehabilitaci a informace o jejich situaci. Mezi nimi byl i Kubík, kterého jsem si pamatovala z minulého týdne, protože ležel na pokoji s chlapečkem, kterého jsem navštívila. Kubík nejdřív návštěvu odmítal, na což mě už upozornila staniční sestra, ale dohodly jsme se, že to alespoň zkusím. Rozhovor: Pacient odhalí kus sebe a spoustu věcí pochopíříká Romana Půčková z Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LK UK a FN Motol. Já osobně se na návštěvu loutek vždy těším. Je úžasné sledovat, jak se v tu chvíli dítě naprosto promění. Čím je vaše oddělení výjimečné? Naše nemocniční oddělení dětské lůžkové rehabilitace je jediné svého druhu v ČR, je velmi mladé, v provozu ještě není ani 2 roky. Důvodem pro jeho vznik byla dlouhodobá potřeba vytvořit místo nejen pro komplexní rehabilitaci dětských pacientů, ale zároveň platformu pro vzdělávání odborné rehabilitační veřejnosti a rozvíjení multioborové spolupráce mezi jednotlivými medicínskými obory se vztahem k rehabilitaci (ortopedie, neurologie, hematoonkologie, pediatrie atd.). Číst dál: Rozhovor: Pacient odhalí kus sebe a spoustu věcí pochopí Nemocné děti si jsou blízkéLetošní rok se nese ve znamení 15. výročí založení našeho spolku. I když ho kvůli pandemii nemůžeme oslavit tak, jak bychom si představovali, jsme moc rádi, že po jarní nucené bezpečnostní pauze můžeme opět s loutkovým představením a písničkami za nemocnými dětmi chodit.
Rozhovor: Představení je pro děti i jejich rodiče poučné
říká Ludmila Romová, všeobecná sestra a herní specialistka FN Plzeň. Jak podle Vás pomáhají Loutky v nemocnici hospitalizovaným dětem? Loutky v nemocnici přinášejí radost, pohodu, smích a vše dobré. Číst dál: Rozhovor: Představení je pro děti i jejich rodiče poučné Ať jste zdraví / zdraví vás loutkyJeště než se zcela rozvolnila přísná opatření, mohli jsme začít se setkáními s dětmi v psychiatrických ústavech, kde jsou hospitalizované v drtivé většině bez doprovodu rodičů a také jejich imunita není oslabena tak, jak tomu bývá u jiných nemocí. Hrajeme venku, děti se mohou dívat z okna, často mohou i vyjít ven a s dostatečným odstupem sledovat představení přímo na zahradě. Zpíváme i do megafonu, hrajeme na co nejhlučnější nástroje, jako je tahací harmonika a trubka... Kromě hry loutek také žonglujeme, chodíme na chůdách a provádíme další vylomeniny, které děti baví. |