Optimus Template

Hráli jsem s Tondou ve středu v Thomayerce a bylo to moc hezký. Na psychiatrii byli moc rádi, že jsme přišli, i když nečekaně. Byla to směs menších a puberťáků a dost pěkně jsme si zazpívali. Jeden kluk nás pořád jen hypnotizoval pohledem, ale nevydal hlásku (vypadalo to, že si myslí své) a nakonec ke mě přišel a ptal se, kdy zase přijdem, že on tam bude ještě dva týdny, že dnes teprve přišel a chtěl si povídat. .... vlastně trochu smutné. Na chirurgii bylo taky plno. Hodně zavěšených (netopýrů, jak říkají sestřičky), které byly hodně rády, chuděry že jsme tam, měsíc závěs. Tak zas za nima zajdem. .-) Granka

článek z časopisu Betynka 8/2005

Dřevěným a látkovým hercům se někdy podaří víc než lékařům. Malý pacient se konečně usměje, začne mluvit...

Čas se nekonečně vleče. Zpestřením se nakonec stává i ranní měření teploty nebo večerní dávka pilulek. Maminky jsou učtené a upovídané pohádek, je těžké malé neposedy zabavit a zklidnit tak, jak si přeje pan doktor a vyžaduje léčba. Každé zpestření je vítané s jásotem. A někdy je pořádné, třeba když za dětmi až na pokoj přijdou loutky...