Optimus Template

Hned první pondělní návštěvu u malého Matýska na onkohematologii v Motole jsme málem vzdali. Měl plačtivou náladu, byl tam bez maminky, nechtěl vidět cizí tváře a tak jsme mu nechtěli naší přítomností přidělat ještě víc slziček. Ale paní doktorka Choniavková nám přes sklo naznačila, ať mu přesto zahrajem. Tak jsem se do toho pustili. Byla jsem opravdu napnutá, jestli nás Matýsek líp vezme, když budem hrát s loutkama ...a vzal. Zahráli jsme pohádku o tom, jak pejske s kočičkou myli podlahu, Fumas jemňoučce doprovázel na kytaru a slzičky zmizely. A když jsme odcházeli, Matýsek nám mával a posílal pusinku. Nově jsme s Fumasem byli na onkohemtaologickém oddělení pro větší děti. Leckde v pokojích bylo jen přítmí, které krásně ladilo s Fumasovými baladami. Jinde Fumas zahrál české i anglické staré pecky, a my si krásně společně zamuzicírovali, protože spousta dětí, se kterými se v Motole potkáváme, jsou hudebníci, jen se k tomu hned nepřiznávají. To vyplyne až po chvilce povídání. Mělo to na všech pěti pokojích moc krásnou atmosféru, my i pacienti jsme zapomněli, že jsme v nemocnici. Bohužel víme, že se na tom samém místě potkáme i příště. Ale doufejme, že si zase něco hezkého předáme. K.