Se čtyřletou Ivankou se bohužel vídáme pravidelně již několik let. „Kdy jsme se viděli poprvé? Určitě na rehabilitaci v Motole,“ říká maminka.
Na motolské rehabilitaci jsou Loutky součástí léčby. Pomáháme společně s loutkou obnovovat hybnost malých pacientů, anebo překonávat konkrétní strach z léčby. Stejně pracujeme i v některých specializovaných lázních v Čechách a na Slovensku, například v Adeli v Piešťanech, kde také Ivanka v rehabilitacích pokračovala.
Ivanka nyní bojuje s karcinomem neznámého původu, který zasáhl i lymfatické cesty. Po chemoterapiích a operaci byla na kontrolní magnetické rezonanci v plzeňské nemocnici. „Když jsem vás uviděla, měla jsem sama velkou radost.“ Říkala maminka a hned nás zvala k lůžku, kde se dcerka probouzela z narkózy... Ta, když uviděla loutku, začala se usmívat a úplně zapomněla na trápení během komplikovaného vyšetření.
„Byla jednou jedna louka uprostřed lesa a na té louce stála stará dřevěná bouda, budka.“ Začala vyprávět při další návštěvě Krystyna a otevírala malý kufřík, ve kterém byla schovaná pohádka. „Běžela kolem malá myška, myška Hrabalka. Postavila se před ní a zaťukala na dvířka, ťuk, ťuk, ťuk a povídá: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá?“ A Ivanka, i když byla zrovna napojená na kapačky, protože podstupuje další kolo chemoterapie, nadšeně hrála s námi a radila loutkám, jak mají zvířátka svůj domeček ochránit, aby jim ho medvěd Huňáč nezbořil.
Když jsme společně odehráli celé loutkové představení, měli jsme s Ivankou za sebou pořádnou porci zpívání. Krystyna a Jiří s housličkami, kteří měli oddělení onkologických pacientů na starosti, si už nemohli na žádnou lidovou písničku vzpomenout, ale malá slečna vždy ještě nějakou ve své paměti vylovila! „A znáš Holka modrooká? Pec nám spadla? Skákal pes? Běží liška k táboru? Prší, prší jen se leje? Když jsem já sloužil? Měla babka čtyři jabka?“ Napovídala, když viděla, že Jiří usilovně přemýšlí, co by se jí ještě mohlo líbit. Až se bude Ivanka cítit lépe a začne opět rehabilitovat, budeme se vídat i tam...
Vaše dary v jakékoliv výši jsou vždy vítané, protože přinášejí úlevu a úsměv hospitalizovaným dětem i seniorům! Podpořte nás prosím, právě teď.
V motolské nemocnici působíme 4 až 5 dní v týdnu. Navštěvujeme většinu dětských lůžkových oddělení, ambulance i pohotovost, oddělení následné péče a každou neděli pak pravidelně navštěvujeme i oddělení rehabilitace. Snažíme se naplnit „zadání“ zdravotnického personálu. To znamená pokusit se o to, co se při cvičení nedaří. Třeba zacvičit cvik, který se dítěti nechce zkoušet, nebo který bolí. Tentokrát jsme navštívily Aničku. Představily jsme jí loutku kašpárka Nazdárka, který začal dělat akrobatické kousky a protahoval se ze všech sil. A Anička chtěla hned také! A tak jsme společně zvedaly ruce a nohy na postýlce a byla to velká legrace. Nikoho nenapadlo, že vlastně probíhá rehabilitace, jen jsme se smály. Pak jsme si zahrály písničky a pohádku O lišce a zajíčkovi. Anička aktivně převzala loutku zajíčka a chránila ho před drzou liškou. S kašpárkem jsme ještě poprosily, zda by nám neukázala tu svou krásně pomalovanou novou ortézu. Anička se postavila na nožky a pomalinku je zvedala nahoru a dolů. Maminka měla obrovskou radost, jak to šlo dobře! O průběhu návštěvy budeme informovat jako obvykle lékaře, kteří pro nás zadání pro konkrétní návštěvu připravili. Renáta a Pavlínka